neděle 23. října 2011

Výlet do oblak

Skye je největší (a nejsevernější) ostrov souostroví Vnitřní Hebridy. Název pochází ze skotského „sgiath“, což znamená „okřídlený“ (proto ‘do oblak‘, chápete, jo? :). A právě tenhle ostrov jsme si vybrali jako cíl dalšího výletu. Plán byl: Počkat na Dorotku (Danovu přítelku) a v pátek odpoledne vyjet, přes víkend být na Skyi a v pondělí večer se vrátit. Realita? Letadlo Ryanairu se zapomnělo v Glasgow a tak Dorotka přiletěla místo v poledne k večeru.


Protože jsme už ale koupili vychytávku Explorer pass (předplacená karta autobusové společnosti Citylink s možností jet odkudkoli kamkoli 3 dny z 5 za ₤39 – normální přímá cesta na Skye by byla o něco levnější, ale platí zde pravidlo rezervace 2 dny dopředu – samotný Explorer pass by mohl být taky levnější o 20% při zabookování přes internet, bohužel ale pouze týden dopředu), zajel jsem si na odpoledne solo do Edinburghu a plán se akorát o den posunul.


Day1:
Dorka na večer skutečně dorazila a tak jsme mohli brzy ráno vyjet. Cestu do Portree (největšího města na ostrově Skye) jsme přerušili v Dornie na Eilean Donan Castle. Hrad je postavený na malém ostrůvku a s pevninou je spojen mostem pro pěší. Je snad v každém kalendáři a na spoustě pohlednic. Bohužel počasí plnilo předpověď a nám se podařilo nafotit pouze upršené a šedivé fotky. Do Portree jsme dorazili na večer, ubytovali se v docela pěkném Bayfield Backpackers hostelu (₤16 pppn – per person per night), a prošli se po okolí (pláž, rozhledna.. a nutný nákup večeře a svačiny na zítřejší trip). Po návratu do hostelu jsme se potkali s druhou Strathclydeskou skupinou, která dorazila na Skye z Glasgow autem. Taky jsme získali čtvrtého souputníka na výlet do hor, jakousi plavčici Lauru z Anglie.


Day2:
Ráno nám před hostel přijelo auto z půjčovny (pětidveřová stříbrná Almera za ₤35 na den + benzín), ale papíry se stejně musely podepsat v půjčovně. Pan majitel mě s pobaveným úšklebkem sledoval, ale já jsem vzpomněl na divadelní hodiny a celou cestu do bazáče jsem se tvářil jako že vlevo jezdím běžně (mladým či nezkušeným řidičům půjčovny auta totiž za poplatek běžně připojišťují). Zpátky k hostelu jsem jel už sám, což se projevilo tím, že jsem skoro celou cestu strávil na pravé straně vozovky. Omylem.

A vyjeli jsme směr jih – směr Elgol. Cesta na Bla Bheinn (cca 900m, v dobrém počasí výhled na dramatické pohoří Cuillin) byla docela příjemná, jen od země trošku vlhká. Během šestihodinové cesty tam a zpět párkrát zapršelo, párkrát vysvitlo slunko a skoro celou dobu foukalo. Výhledy ale stály za to. Na vrchol jsme dorazili bohužel v mracích a v dešti, takže jsme si neužili výhled, ale vrcholovou whisky. Do Portree jsme dorazili (se zastávkou na meteorologické stanici) už potmě. Uvařili, zahráli si monopoly a šli spát.


Day3:
Ráno jsme vstali už v půl sedmé, protože v plánu bylo projet severní pobřeží a stihnout toho co nejvíce. Začali jsme zastávkou u Old man of Storr, je to takový symbol ostrova, vertikální skalní jehla (skupina jehlovitých výběžků) připomínající muže s rodinou. Vyšplhali jsme i na samotnou horu Storr (navzdory padajícím kroupám), kde bylo dokonalé (ale příšerně větrné) fotbalové hřiště. 

Zpátky k autu jsme dorazili kolem poledne a do večera zvládli ještě keramickou dílnu v Edinbane, okolí hradu Dunvegan (v létě má přístupné krásné zahrady), několik míst na pobřeží a krásný maják na nejzápadnějším bodě ostrova. Cesta do Portree se maličko protáhla blouděním v pavučině jednoproudých cest. Ve městě jsme dotankovali nádrž asi padesáti librami (wow, 145p za litr) a auto předali recepčnímu v hostelu. Ten nám ještě řekl, že ponožky, které jsme nechali sušit na topení v pokoji, sbalila uklízečka, protože voněly po celé chodbě :) ale ráno jsme je dostali zpátky.


Day4:
Cestu zpátky do Glasgow jsme okořenili ještě jedním výstupem, a to na 650m ‘kopec‘ Meall Mor u Glencoe visitor center. U vrcholu, kde byly zbytky sněhu, opět roztomile foukalo a přísahal bych, že chvilku i sněžilo. Sestup už byl rychlý, a protože visitor center v 5 hodin zavřelo, šli jsme na autobus čekat do města (restaurace v Glencoe Hotel - s parádním servisem - naproti zastávky). Glasgow nás přivítalo svou deštivou náručí něco po desáté.



zapršený Eilean Donan Castle
mořský ježek na hradní pláži 
Cill Chriosd (Christ's church)
waterfall 


Dorka (s pěkným pozadím.)


the cube




letadla




vrcholová


duha pod horou


západ z útesu


Old man of Storr a naše Almara


Old man of Storr


krupky


fotbalové hřiště na vrcholu hory


takový tam byl vítr


vrcholová II




Dan za volantem


Dorkou vyplašená ovce


co je na obrázku?


St. Marry's church




Lighthouse na západním cípu


Překvápko


Jinak to nešlo


Pohoda uprostřed svahu


vrcholová III


a vypadal tak nevinně


káva, čaj a Stella v Glencoe hotel baru

úterý 11. října 2011

Výlet do města duchů


Začal opravdový podzim. Prší, prší, fouká, prší a prší. Chtěli jsme na víkend vyjet do Aberdeen, ale z časových (a dešťových) důvodů (a taky protože jsme nenašli žádné rozumné spojení) to nemělo smysl. A tak jsme v neděli ráno vyrazili, opět v Arranské sestavě, do Falkirku (díky Honzo Stráťo za tip).

Falkirk je menší město v půli cesty mezi Glasgow a Edinburghem. Procházel jím Antonine wall, což býval val kopírující nejsevernější hranici Římské říše (na rozdíl od Hadriánovy kamenné zdi se jednalo v podstatě o příkop). Nás ale zajímala jiná atrakce, a to Falkirk wheel. Jedná se o technickou vychytávku, která lodím pomáhá překonat výškový rozdíl 24m mezi (v 18. Století postavenými) vodními kanály propojujícími Glasgow a Edinburgh. Tento rotační výtah nahradil systém 11 zdymadel a zkrátil dobu přejezdu z 12 hodin na 15 minut. Stavba stála 17,5 miliónu liber, celý projekt oživení kanálů 84,5 miliónu liber (2,5 miliardy korun).

Městečko nás přivítalo zvláštním způsobem. Obchody zavřené, infocentrum zavřené, nikde ani noha. Prošli jsme mrtvé centrum a vydali se hledat the weel. Celou cestu ke kolu lehce poprchávalo, ale po kávě v kavárně s výhledem na výtah se ukázalo sluníčko a my jsme mohli strávit zbytek dopoledne na přilehlém pískovišti .)

Hlad nás ale donutil vrátit se do Falkirku. Město mezitím ožilo, centrum bylo rozjařené, Callendar park, kam jsme se šli projít, plný golfistů, cyklistů a dětí. Procházka (a lezení po stromech) nás mile unavila, a tak jsme ve večerním (opět mrtvém) městě našli zapadlou příjemnou hospůdku, dali si Bezinkové pivo.. a vyrazili do Town Hall, kde nás čekalo vystoupení Falkirk Tryst Orchestra, na které Jacob den předem objednal lístky. Orchestr hrál hezké různorodé skladby, jak klasického Mozarta a Verdiho, tak i theme Indiana Jones nebo skladby ze Star Wars.  

Po parádním kulturním zážitku jsme se ještě ztratili v zákeřných uličkách a pak už předposledním nočním vlakem vyjeli ‘domů‘.


Město duchů - ranní Falkirk
Dramatické propojení kanálů

Inspirací pro tvar ramen byla keltská dvojsečná sekera






Pohyb Falkirk wheel ve zkratce
gif animace - rozklikni
(ve skutečnosti se otočí o 180° asi za 5 minut)
Davide, stavitel :)

Stavidla na dětském hišti

Stavební tým

U horního kanálu

Callendar house uprostřed Callendar parku

Opičí muž Dan

Inn

Falkirk orchestra



úterý 4. října 2011

Výprava velrybářská na Isle of Arran (part 2)


Day 2:

Ráno budíky nezvonily.. A i kdyby, tak asi nikdo nebyl schopný vstát. Někteří byli po včerejšku trošku ‘hangovered‘, někteří prostě unavení :) Plán výletu do hor by nevyšel tak či tak, protože začalo parádně pršet. Dostopovali jsme zpátky do Brodicku, sedli si v přístavu do kavárny a vymýšleli co dál.
Prvním cílem bylo nedaleké Heritage museum, které je věnováno historii ostrova a vlastně vůbec celé Británie. Za tři libry uvidíte směsici historických fragmentů (spoustu zemědělských strojů, kovárnu, zkameněliny, vojenské přístroje..).

Od muzea jsme chtěli dojet k destilerce, ale cestu nám zkomplikovala objížďka přes půl ostrova a taky hustý déšť, který začal být vážně k nesnesení. Nakonec jsme vzdali pokusy o stop a doběhli jsme se schovat do kavárny u cheese factory. Tam jsme strávili chvíli v obchodě s vychytávkami a pak jsme (unavení a trošku otrávení počasím) chytli poslední autobus do města.

Večer nám zpříjemnila prímová duha nad mořem. Nakonec jsme našli (v místnosti s cedulkou ‘restricted‘) elektrická kamínka, a tak jsme ještě chvíli poseděli u improvizovaného táboráku s harmonikou a whiskou.

Day 3:

Ráno jsme stornovali booking na auto, protože obloha byla nádherně čistá, a vyrazili na výlet. Tůra trvala asi 8 hodin a vedla na nejvyšší horu ostrova Goatfell (874m). Vzhledem k tomu, že jsme vyráželi prakticky od mořské hladiny, převýšení trasy bylo zhruba 900m :). Nádherné výhledy, horolezecké skalní pasáže, dokonalé, nepopsatelné.. fotky to snad trošku přiblíží :). Dolů jsme seběhli nejkratší cestou a celý výlet jsme zakončili anglickým jídlem v čínské restauraci u přístavu. Wow!




Spáleniště na zahrádce
(všimněte si židle s výhledem??)
Bota v kredenci
(dům plný bizarností) 
Jacob a telefon
heritage museum

Abstraktní pohled na pobřeží a na DUHU! 

Spokojený francouz
U táboráku

U táboráku

Naše ložnice
Ranní krásné počasí (to se musí využít)


HDR koník

Jacob (zatím plný síly)

Svačinka v údolí

Laurant (o hůl bohužel přišel na skalnaté pasáži)

Stream

taaam nahoru jdeme! ^

První checkpoint! (sidequest - find the French guy :)

Dan odpočívá

Jacob lítá


Pohled do údolí
Vrcholová
Krásně barevný vřes

Just chilling around, man .) (cd z trajektu)