Intro do života Exchange freshera

Exchange students – všichni ti po kampusu zmateně brouzdající lidi z Malajsie a jiných exotických zemí (celá Strathclyde má asi 1500 zahraničních studentů = 10%)

Fresher – každý, kdo na univerzitě tento rok začíná (takže asi jakoby i my erazmáci)

Je pondělí. Kampus ožil, většina studentů už dorazila, já už mám všechny ‘fletmejty‘ - spolubydlící (Markus z Německa, Gabriel a Alex z Francie a na druhé buňce tři Skoťáci a Američan) a nastal uvítací týden. Na Strathclyde je celý první týden zaměřený na představení kampusu a města fresherům. Všude je spousta plakátků, letáků a volných vstupenek. A spousta veselých lidí, kteří vás stále někam zvou. Je to prima. Jen po cestě pro studentskou kartičku jsme dostali několik tašek, reklamní karty, plechovku fazolí, otvíráky, free pasy, kelímek na free coffee a asi milion letáčků.

Zlomek z free stuff

Trošku jsme si prošli kampus a zjistili, že přímo uprostřed je studentský bar. Ten je přímo propojen s něčím jako menzou, ve které jsme dostali za přijatelných ₤3,50 výborné fish’n’chips (Ej? Přijatelných 100,- za oběd? Že bych si začal zvykat na vyšší finanční standard?). Mnohem lepší je ale salátový pult, kde si za ₤1,2 můžete naplnit plastovou krabičku (cca 0,5 litru) asi osmi druhy salátů (míchat dle libosti.)

Odpoledne jsme se vydali na nákupy, ale protože začalo být opět překvapivě pěkně, vyšplhali jsme nejdřív na nekropoli za katedrálou. Je to místo s úžasným geniem a parádním výhledem na město.

 

 

Úterý. Volný den znamená výlet k Riverside a Kelvingrove, ale o tom se rozepíšu pozděj :)

Středa je taky zábavný den. Ráno proběhlo oficiální přivítání Exchange studentů v největší přednáškovce na škole. Seznámil jsem se s dalšími Malajsankami (hm.. holkami z Malajsie) a Řeky a dostal free plechovku pití a sáček chipsů. Člověku se z té spousty ‘free stuff‘ občas dělají až mžitky před očima. Každopádně jsme byli všichni pozváni na odpolední international meeting do studentské Union. S Danem jsme se nejdřív ale neprozřetelně najedli. Byla to chyba, pohled na hory exotického  free jídla v Union byl ubíjející. Zmohli jsme se jen na pár skleniček vína a šli prozkoumat budovu.

Kromě jednoho regulérního baru a jedné regulérní restaurace se v ní totiž děly věci! Tak například celé nejvyšší patro se v rytmu energické skotské hudby učilo zdejší tradiční tance. Opět výborná příležitost k seznámení. V patře pod tím probíhal akustický koncert zpěvačky a kytaristy. Krásné. Nepatrná ukázka (bohužel s patrným hlukem v pozadí) zde: http://www.youtube.com/watch?v=iJjRpnBLqYc 

V ještě spodnějším patře se laserové paprsky tříštily o diskokouli, pod kterou seděly strašně nesmělé slečny a v dalším patře (možná, že to bylo to patro, kde se předtím tančilo skotsky:) se rozjela neuvěřitelně živá a rozjařená indická diskotéka. Spát jsme šli někdy k ránu.)

Indian party

Indian party

Otázka na závěr? Kolikrát se v textu vyskytlo slovo ‘free‘? x) Hustý, že?

Doors open days aneb hau’s it gaun?

Druhý a poslední Doors open day v Glasgow. Do ulic jsme vyšli poměrně brzy, abychom splnili plán ze včerejška a stihli 'otevřené dveře' v co nejvíce budovách. Hned na desátou jsme měli v plánu projít People’s Palace, který hostí výstavu historie sociálního života města. Bohužel, tento palác otevíral až v 11 (v brožurce, kterou jsme včera dostali, je to samozřejmě výrazně napsané:), takže jsme si prohlédli jen exteriér a posnídali kávu v obrovské zimní zahradě. People’s Palace stojí uprostřed Glasgow Green, což je nejstarší park ve městě (15. Století).

Davide, Bruce a Jacob - v pozadí People's Palace

Exotická zimní zahrada

Na otevření paláce jsme nečekali a zamířili k další budově. Jenom v centru jich je asi 80 a další měl být atelier Page/Park Architects. U budovy jsme ale zjistili, že některé stavby jsou otevřeny jen jeden den ze dvou (v brožurce, kterou jsme včera dostali, je to samozřejmě výrazně napsané:). Navštívili jsme alespoň přes ulici stojící krásně zrekonstruovaný St. Andrew’s in the Square (s exhibicí na téma obchod s otroky) a pokračovali dále, ale to už trošku zkrátím a vypíšu jen ve zkratce:)

Britannia Panopticon music hall

-          Nejstarší dochované ’divadlo ’ proslavené debutovým vystupováním Stana Laurela

St. Andrew’s in the Square 

Laurel v Panopticonu

Strathclyde fire & rescue station

-          Otevřené hasičské auto k dispozici k prozkoumání (nejen pro děti.) a předvedení vyprošťovacích prací při bouračce, ale největší úspěch měl příběh o ruční pilou uříznuté noze (týpek, co nám o tom vyprávěl, nás potom zasvětil do života na Sachihall Street)

Název tohodle nástroje 
bude asi obsahovat 
slovo 'housle' 

Auto Strythclydeských hasičů

Hasič Dan

 Royal Conservatoire of Scotland

-          Na konzervatoři se vyučuje spousta programů zaměřených na trojici tanec – divadlo - hudba a je v podstatě obrovským komplexem prostorů – 3 divadla, 65 soukromých cvičeben, profesionální studio a spousta dalších místností sloužících studentům. My jsme například zažili živý akustický koncert pěti slečen v atriu (kavárně) u vstupu. Krásné.

Jeden ze sálů Konzervatoře

Jedna z modernějších prostor

 The Glasgow School of Art

-          Nádherná Macintoshova budova s dlouhou, ale hodně zajímavou prohlídkou všech zákoutí a chodeb. Zákaz focení v interiéru.

School of Art

TRAFFCOM traffic control centre

-          Exkurze do dopravního centra, které řídí dopravu po Glasgow. Převážnou většinu CCTV kamer ve městě využívá právě TRAFFCOM. Trošku zdlouhavá přednáška. Na druhou stranu zajímavé prostředí.

National piping centre

-          Název mluví za vše, malinkatá expozice z historie dudáctví (bohužel bez komentáře)

Nejzajímavější část Traffcomu

Nejkouzelnější na celém dni bylo odhalování skotského akcentu u průvodců a organizátorů. Některým stěží rozuměl dokonce i Jacob s Chrisem – Kanadští kluci. Proto nakonec přidávám ještě malý test:) Co myslíte, že znamenají následující věty?

Hou's it gaun?

Nice tae meit ye!

Can ye gie's a haund?

Gae straecht than turn reit!

To Scotland! (part 3 - first piper, first Haggis)

Kampus je asi kilometr a půl od hostelu. Rozhodli jsme se jít pěšky, protože právě krásně pálilo slunko a cesta po nábřeží vypadala lákavě. Ušli jsme jenom pár metrů a narazili na St Andrew's Cathedral (s přilehlou budovou The Mungo Foundation), u které nás zaujal první pravý skotský dudák. Ochotný hlídač nám ukázal, kam si schovat kufry, a tak jsme si katedrálu prohlédli i zevnitř (na nádvoří je zajímavá zrcadlová zahrada) a zůstali na kousek anglické sborové mše.

The garden of mirrors

St Andrew's Cathedral v rastru The Mungo Foundation

Další budova, u které jsme se zastavili, byla ověšená modrými balónky a transparenty s nápisy 'Doors open days' .. A tak jsme vešli. Stavba se jmenuje The Briggait a jde o bývalý (viktoriánský) rybí trh. Po rekonstrukci uvnitř vzniklo 69 ateliérů pro vizuální umělce, kancelářské prostory pro kulturní organizace, dva výstavní prostory, kavárna a nový veřejný prostor na místě historického nádvoří. Přítomní umělci (kromě toho, že byli talentovaní) byli velmi vstřícní. Dozvěděli jsme se, že akce Doors open days probíhá v celém skotsku paralelně v několika městech a právě v Glasgow je při ní veřejnosti zdarma otevřeno asi 100 budov (divadla, kostely, mešita, ale také hasičská zbrojnice nebo dopravní kontrolní centrum). Než jsme dorazili do kampusu, zvládli jsme ještě zastávku v muzeu policie, kde měli dokonce i české policejní frčky:) 

Ne medvídci, ale lidi !

Pollock

Polštářky od umělkyně Victorie

Poznatek č.1: chodníky v Glasgow nejsou user friendly ke kolečkovým kufrům

Poznatek č.2: kampus leží v proklatě příkrém kopci

Ubytování proběhlo naprosto hladce. Kampus byl plný helperů ve žlutých tričkách s visačkama, kteří nás posílali správným směrem a unaveným jedincům nosili kufry. Já jsem dostal klíče od pokoje na Thomas Campbell court, Dan na Birbeck court (na přiložené mapce č.20 a 27). Koleje mají rozdílný provoz, ale v základu se neliší - každý student má svou ložnici s pracovním místem a ty jsou propojeny po čtyřech/šesti společnými prostorami - kuchyňkou s obývákem záchodem a koupelnou.

Piper

Inside of St Andrew's Cathedral 

České značení hodností

Pod kampusem

Výhled z pokoje

Krásný kolejní kontejner

Dan a Haggis :)

Protože bylo pěkně, prošli jsme odpoledne ještě několik budov v rámci Doors open days (Barony hall - bývalý kostel, nyní slavnostní sál Strathclyde uni., evangelický kostel a katedrálu sv. Munga - což zní jako místo z Harryho Pottera, ale jedná se o TU gotickou katedrálu v Glasgow) a hlad nás poslal na večeři do restaurace na zastřešené nádvoří Merchant city. Na desetilibrové pizzy jsme rezignovali a objednali si tradiční (národní) skotské jídlo = Haggis. Trošku váhám, jestli mám prozrazovat detaily tohoto výborného pokrmu. Základem jsou totiž ovčí vnitřnosti - srdce, játra nebo plíce - ke kterým se přidává ovčí sádlo, cibule, koření, sůl, ovesné vločky a tato směs se vaří v ovčím žaludku. :) Každopádně, určitě stojí za zkoušku.

Evangelický kostel

Glasgow Cathedral

Na ulici nás opět přivítalo sluníčko. Skoti prý s oblibou říkají: 'four seasons in one day' (čtyři roční období v jednom dni) což lze také právě na podzim zažít doslova a do písmene. Na asfaltě bylo totiž jasně patrné, že okolo právě přešla pěkná průtrž. Nakoupili jsme základní jídlo v obchodu jménem Poundland (vypovídající název - po Glasgow jich je rozesetých více) a vrátili se zpátky na koleje, kde jsme u Dana u whisky domluvili s jeho' Kanaďany a Italem další trip. Nastala první noc sponzorovaná Strathclyde uni. (podle nápisu na obalu od peřiny a polštáře.)

Historie Strath. uni.

To Scotland! (part 2 - arrival)

Takže, do Glasgow jsem vyrazil s Danem, který studuje o ročník výše (do teď jsme se ale neznali). Letenky jsme koupili na 16. září, ale nájemní smlouva na ubytovnách v kampusu byla až od 17. Byly o polovinu levnější a tu jednu noc přece někde přečkáme, ne?

Sranda začala, když jsem zjistil, že ze 2/3 naložený kufr váží o dvě kila více, než by měl ve výsledku mít (Letenky od Ryanairu = 500,- člověk + 1200,- 20kg zavazadlo). Následovala druhá sranda, když jsem zjistil, že abych stihnul v 10 letadlo ve Wroclawi, musím vyjet vlakem ve 23:30 (naštěstí jsem se vešel do auta k Danovým rodičům a ti nás do Wroclawi dovezli). Třetí sranda byla ta, že na žádosti na Couchsurfingu nepřišla žádná kladná odpověď a hostely už (skoro) neměly místo. Pozdě v noci před odletem jsem zarezervoval 2 lůžka v Euro Hostelu (₤17 per person, aktuální kurz 1GBP = 28,5CZK), ale o tom pozděj :)

Glasgow Prestwick

Naše 737

Bez problému přilétáme na Glasgow Prestwick. Počasí je typicky skotské. Vlak do centra stojí díky letence polovinu = ₤3,50. Následuje skoro dvakrát dražší fastfood oběd a vyrážíme do hostelu, který je přímo naproti hlavního nádraží. Vítá nás krásná recepce, kde dostáváme info o našem pokoji - čtrnáctilůžkovém pokoji.) Necháváme v něm jen kufry s oblečením, dražší věci raděj dáváme na recepci a vyrážíme do města.

Čtrnáctilůžkový pokoj

První místo, co nás zaujalo, byl hudební krámek hned za nádražím. Maličké prostory byly v obou patrech až po strop napěchovány cédéčky a vinyly. Od ságy Star-Wars přes cd s mantrami až po ošoupané vinyly od The Beatles. Dobré ceny. Doporučuji. Ještě jsme se vloupali do budovy Radisson Hotel (přes šest pater vysoké atrium, krásná kavárna, příjemné materiály) a pak se před deštěm schovali do baru (Glasgow má vlastní pivo - Tennent's Lager - většině Skoťáků ale asi nechutná).

Hudební obchůdek

běžná chodba v Radisson Hotel

Při brouzdání městem jsme taky narazili na několik cedulí 'Road closed' a za nimi se začala objevovat americká auta a podezřele oblečení lidé. Nakonec se ukázalo, že jsme se připletli do natáčení akční romantické komedie, která se odehrává v 60. létech ve Philadelphii, ale natočit to v Glasgow je údajně levnější.)

Philadelphia 1962

Pomerančová 'marmelade' a malinová 'jam'

Vrátili jsme se na hostel, prošli jejich multikulturní knihovnu, zkusili se připojit ke slibované free wi-fi a nakonec šli spát. Ráno nás čekala takzvaná Continental breakfast, která byla v ceně ubytování - toasty, marmelády a jamy (konečně je mi jasný ten rozdíl:), cereálie, jogurty, broskvový a pomerančový kompot, spousta juiců, čaje a kávy.. Všechno jsme snědli a mohli vyrazit směr kampus.

To Scotland! (part 1 - intro)

Tak konečně je to tady :) Spouštím slibovaný blog o kraji tartanu a whisky, kde strávím příštích pár měsíců s dalšími erazmáky architekty na univerzitě Strythclyde v Glasgow. Pro začátek tedy nějaká potřebná fakta.)

Glasgow je největší město Skotska (hlavní město je ale Edinburgh [ˈɛdɪnb(ə)rə] ), má cca 690 000 obyvatel a leží v nejprůmyslovějším pásu Velké Británie. Je centrem mnoha kultur, náboženství, sportu (především fotbalu - v Glasgow jsou tři profesionální fotbalové kluby: Celtic Glasgow, Glasgow Rangers a Partick Thistle), je plné muzejí, kostelů (dominanta Glasgow Cathedral s nekropolí), divadel a v neposlední řadě barů a klubů (Sauchiehall Street - Stodolní?:).

 Po architektonické stránce je město neuvěřitelně rozmanité, ale v centru převládá zachovalá viktoriánská zástavba (stavby z červeného pískovce) okořeněná budovami architekta Mackintoshe. V posledních letech bylo v rámci regenerace brownfields (bývalý přístav) okolo řeky Clyde postaveno několik moderních budov, nejznámější je asi Scottish Exhibition and Conference Centre (tzv. Armadillo = Pásovec) od Sira Normana Fostera a Museum of Transport (Riverside Museum) od Zahy Hadid.

 
Armadillo                                                                    Riverside Museum

A Strathclyde? Srath Chluaidh znamená ve skotské gaelštině „údolí řeky Clyde“ a kdysi to byl název pro jeden z devíti Skotských regionů. Dnes toto rozdělení využívá policie a místní hasičská jednotka. University of Strathclyde je technicky zaměřená, ale mezi studijními obory je například i Social Work, Politics nebo Pharmacy and Biomedical Sciences. 

 Tak, dost teorie, pojďme do města:)