Hanzi v Glasgow: Výprava velrybářská na Isle of Arran

První větší výlet. Měl vést až na daleké Orkneye, ale po pečlivém zvážení byl přiměřeně volnému času zkrácen… Arran je maličký (30x15 km) ostrov, který leží asi 75 km západně od Glasgow. To se rovná půlhodina vlakem a hodina trajektem, a to se rovná ₤23 na osobu tam a zpět. Uvažovat o slevové kartičce na vlak nemělo smysl, protože její vyřízení stojí ₤28 a sleva je pouze 1/3. Zase tolik vlakem cestovat asi nebudeme.

Day 1:

Vyjeli jsme v sobotu časně z rána z Glasgow Central – kvůli pracím na trati autobusem, ne vlakem – a dojeli do přístavního města Ardrossanu, přímo k trajektu. Bylo nás pět – Dan, Francouz Lauran, Kanaďan Jacob, Ital Davide a já.

Po příjezdu na ostrov (město Brodick) jsme v půjčovně v přístavu zarezervovali na pondělí auto (na celý den asi ₤5 na osobu plus ₤5 za benzín), abychom mohli objet celý ostrov. Podél cesty je toho zde totiž k vidění spousta, včetně Isle of Arran destilery nebo kamenného obětiště The Machrie stones. K řízení (naštěstí?) nakonec nedošlo :). O Arranu se říká, že je zmenšeninou celého Skotska, a to nejen kulturně, ale i geograficky. Jižní polovinu ostrova totiž zabírají lowlands (nížiny, pole, louky) a na severní polovině se ježí vulkanické pohoří – highlands – neobydlená oblast s nádhernou přírodou. Kromě přírody ostrov nabízí golfová hřiště, prohlídky Brodick castle a jeho zahrady, muzeum historie (Heritage museum), továrnu na sýry a hlavně pivovar a již zmíněnou destilerku. Nocleh jsme měli na večer zabookovaný ve městě Lamlash (asi 3 míle od Brodicku), a tak jsme se rozhodli, že se nejdřív podíváme na hrad.

Ten stojí na úpatí kopce kousek od pobřeží. Protože bylo hezky, opláchli jsme se (někteří) po cestě v moři (Jen Davideovi se moc nechtěla sundávat bunda). Pod hradem jsme narazili na pivovar, tak jsme se svlažili podruhé, tentokrát čerstvým kvasnicovým pivem (Jen Davide si dal Coke:). Hrad je postaven z červeného pískovce a původní stavba pochází asi z pátého století. Poté byl ale několikrát přestavěn a od smrti Mary of Montrose (poslední šlechtičny z rodu Duke of Hamington, která se mimo jiné postarala o zvelebení zahrady) r. 1957 patří organizaci National Trust for Scotland (Wiki: skotská charitativní organizace, která spravuje historické památky, území a kulturní odkazy ve Skotsku). Hrad je za poplatek přístupný (vstupenka do zahrady + hradu asi ₤10) a v každé místnosti čeká průvodce, kterého se můžete ptát na objekty v pokojích (sami toho moc nenapovídají).

Zahrady jsou překrásné, rastr dokonalého trávníku se střídá se skupinkami keřů v anglickém stylu a ty přecházejí ve zcela divokou přírodu podél potoka. Nejlepší zážitky máme ale jako vždy z dětského hřiště:)

Do Brodicku jsme se vrátili skoro za tmy. Nakoupili jsme jídlo, povečeřeli na pláži, zorientovali jsme se a vyšli směr Lamlash. Stopování na ostrově, kde je v podstatě jen jedna cesta, má tu výhodu, že všechny auta jedou tam, kam potřebujete. Díky tomu jsme 3 míle k hostelu zvládli překvapivě rychle. Tam nás čekalo malinké překvapení, když jsme zjistili, že hostel je normální rodinný domek, do kterého se vchází dírou v plotě přes neuklizenou (zabordelenou) zahradu. Nikdo se o nás nezajímal, tak jsme vešli dovnitř a tam potkali dvě ubytované slečny – Češku (poznáte taky český akcent v angličtině? :) a Francouzsku. Ty nás poslaly za paňmámou do vrchního patra a utekly do města. My jsme se ubytovali a utíkali za nimi.

Holky jsme potkali, když už mířily ‘domů‘, ale nakonec se nechaly přesvědčit a vyrazily ještě s námi na koncert místní rockové kapely do nedalekého baru. Koncert stál za to, tančili jsme, zpívali, bláznili (Jacoba dokonce pustili za bicí).. a k ránu šli spát.