Hanzi v Glasgow: To the NORTH (part three: Loch Ness, Ben Wyvis)

Začíná končit semestr, popravdě, poslední týden jsem strávil povětšinou v Architecture building (a nemyslím tím jen předvčerejší Belgickou party.), takže do třetice o severu jen velice krátce:

V neděli ráno jsem dojel Citylink Goldem (obdoba našeho žlutého studentagency autobusu – se servisem, svačinou, kávou, zákuskem) do Inverness, kde jsem měl chvilku na to, abych našel infocentrum (které jsem nenašel, ale procházka po městě byla pěkná i tak). Pokračoval jsem dalším busem okolo celého Loch Ness směrem k Fort Augustus, což je vesnice při severním cípu Loch Ness – zajímavým prvkem ve vesnici je řada zdymadel Kaledonského kanálu – jinak asi nic moc. Dan přistoupil po cestě u zříceniny hradu Urquhart Castle asi v polovině cesty.

Loch Ness je neskutečně velké (dlouhé 34 kilometrů !), ale asi kvůli relativně malé šířce nepůsobí nijak zázračně. A propos, v jezeře jsme Nessie nezahlídli, ale kolem dokola jich je spousta (pár velkých bakelitových a – v blízké sklářské dílně- plno maličkých skleněných.. a ty jsou docela roztomilé :). Pokochali jsme se vyhlídkou od hladiny a potom i z blízkého třistametrového kopce, nad kouřovou whiskou v pubu ve vesnici počkali na bus a jeli přespat do Inverness.

Ráno jsme poodjeli kousek severozápadně od města a vyšli do hor. Konkrétně na Ben Wyvis (Beinn Uais 1046m), která je daleko (možná až moc) civilizovanější a turisticky přístupná. Od ostatních Skotských hor se liší tím, že není porostlá trávou nebo vřesem, ale vzácným druhem huňatého mechu Racomitrium lanuginosu, což z ní dělá národní rezervaci a speciálně chráněnou oblast. Po našem odchodu je hora zajímavá také množstvím kamenných monumentů ;) viz fotky. Cesta dolů z hory byla mokrá, ale rychlá (po hlavě do údolí), cesta stopem do Inverness pohodová a cestu busem do Glasgow jsme už prospali. A to je víceméně konec 10tidenního severního tripu.