Hanzi v Glasgow: To the NORTH (part two: Isle of Lewis)

Ráno v přístavu v Ulapoolu bylo překrásné. Skočili jsme na snídani – porridge s javorovým sirupem – a v 10 nastoupili na trajekt do Stornoway. Od října jsou zpáteční lístky za £16, což není tak moc za tříhodinovou cestu.

Ve Stornoway jsme našli hostel (špatný hostel – ten který jsme hledali byl o ulici dále, ale jmenoval se úplně stejně) a šli se prozkoumat okolí. Stornoway má vlastní hrad, který je momentálně opravován (podle všeho už několik let). Má zabedněná namalovaná okna, bodyguardy na nádvoří a proutěnou tanečnici v zahradě. Tam jsme taky našli pohádkovou chaloupku s obří houbou a chobotnicí :)

Stornoway je proslavené pochoutkou zvanou „black pudding“, která s pudinkem nemá absolutně nic společného:). Jedná se spíš o něco na způsob jitrnicového prejtu zabaleného do štangle. Překvapivě dobré .)

Lewis je největší ostrov souostroví Vnější Hebridy. Kulturně se dost liší od zbytku Skotska, zajímavými znaky je dodržování Šabatu, využívání bloků vyschlé rašeliny k topení (aha! Záhada pravoúhlých výkopů na Dunnet Head je objasněna..) a samozřejmě hojným využíváním Gaelštiny. Na rozdíl od jiných míst je tady většina nápisů pouze v Gaelštině. Ale díky kosmopolitnímu Tescu jsme se například dozvěděli, že „ath-chuartachagh“ znamená „recycling“ (výslovnost po mě nechtějte:).

Když do googlu napíšete „standing stones“, převážná většina obrázků bude právě z Lewise, od vesnice zvané Calanais. a to je místo, na které jsme vyrazili další den ráno. Na Lewisi bydlí náš spolužák (jmenuje se Ruairidh) a s jeho přítelkou s námi autem objeli několik zajímavých míst na západním pobřeži. Začali jsme právě Callanais, v jehož okolí je asi 20 kamenných monumentů. My jsme prošli ten největší a nejznámnější (Callanais I), který se skládá z asi 50 stojících kamenů o výšce 2,5-4m postavených na půdorysu keltského kříže, v jehož středu je největší z nich (5 metrů, 5,5 tuny). Stavba pochází zhruba z r. 2000 př.nl. a její význam je neurčitý.

Druhá zastávka byla Dun Carloway. Je to pozůstatek kamenné obranné stavby z doby železné – 9m výšky a 15 metrů průměru. Věž měla dvě centrické stěny, mezi kterými je schodiště, a kromě toho, že plnila obrannou funkci, sloužila také jako příbytek vůdců kmene.

A třetí významné místo je Gearrannan blackhouse village, osada stará 350 let, která byla kolem roku 2000 obnovená z trosek, a stalo se z ní ukázkové místo tradičního ostrovního života. Poslechli jsme si povídání místní osadnice a pak už spěchali k autu – Ruairidh musel jet do Stornoway. Vysadil nás v půlce cesty a my si ještě prodloužili výlet o maják na úplném severu ostrova.

Tam jsme si udělali pětihodinovou procházku po plážích a útesech Atlantského oceánu a na noc se vrátili do Stornoway.

Ráno jsme probloudili město, Dan pak odjel do hor na ‚ostrov‘ Harris, já se zašel podívat na vodní mlýn, na válečný památník a jel ‚domů‘ za návštěvou.